Na lyžáku jsme si užili (nejen) sněhu

před 24 dny, 29.1.2019

Druhou lednovou neděli jsme jeli na LVK. Jeli jsme do Beskyd na hotel jménem Portáš. Naše škola tam jezdí už  víc jak deset let.

Od školy Červená cesta jsme vyjeli v neděli v jednu hodinu odpolední.

Cesta nebyla ani tak dlouhá, jak jsme si mysleli. Když jsme dojeli skoro na parkoviště, tak nastal první problém. Před námi zapadl autobus a my taky. No, ale nějak jsme to vyjeli. Když jsme byli na parkovišti, nastal další problém - nemohli jsme se vytočit, takže jsme museli couvat. Nakonec  vše dobře dopadlo.

Vystoupili jsme z autobusu a museli jsme jít k Portáši po svých. Můj kamarád Jindra už nemohl na začátku a tak naše paní učitelka Břustková  se musela štrachat pomalu s tou jeho „plnoštíhlou“chůzí. Až jsme byli skoro u chaty, tak Jindra zase perlil. Spustil na mě, Káju a Lucku lavinu ze stromu, až jsme si mysleli že nás úplně zasype.

V pondělí a úterý nás paní učitelka Smělíková  a pan ředitel učili, jak máme  správně lyžovat. Samozřejmě my, co jsme uměli lyžovat, jsme to ani nějak nevnímali. Byli jsme rozděleni do dvou skupin, lyžaři a nelyžaři.

Na večeře si pamatuji , že jsme  vždycky měli něco dobrého a že jsem v noci  jen  spokojeně odfukoval. Ve středu jsme už lyžovali všichni dohromady. A nás napadlo se na závěrečnou  jízdu  chytit všichni za ruce a sjet dolů. A jak jsme jeli dolů a Jindra mně překřížil lyže,  spadli jsme a Jindra mě přisedl koleno, a já mu říkám: ­,,Ty si jsi teda, víš jak to bolelo?“ A on na to:,, Vždyť to nic nebylo, to tě nemohlo ani bolet!“  A já si v duchu říkám:,, Né, vůbec.  Když na tebe spadne padesáti kilový chlap“.

Ve čtvrtek byl  snad nejlepší den z lyžáku. Konečně jsme si šli  pořádně zalyžovat na KOHÚTKU. A tam jsem potkal mamku, sestru a babičku. Večer jsme měli karneval a náš Max požádal naši paní učitelku o tanec. Sice to nebyl karneval , jaký jsem představoval, ale ušlo to. Když byla večerka, tak jsem se šel zeptat naší paní učitelky, jestli se může jít Maxík osprchovat, protože nám Maxe úplně zpotila. A ten večer byl pro naši paní učitelku ten nejhorší, protože jí pořád někdo klepal na dveře a když jsem tam zase došel já, tak mě řekla:,, Já už z vás snad zešedivím.“ Atak jsme se pěkně  nasmáli. V pátek jsme bohužel už odjížděli, ale nikomu se z nádherně zasněžených hor vůbec nechtělo, protože  to byl ten nejlepší lyžák na světě. Sice jsme ještě na žádném nebyli, ale i tak.

Bál jsem se, že naše paní učitelka bude doopravdy šedivá, ale když jsem ji viděl v pondělí ve škole,  tak to byla zase ta naše usměvavá  učitelka. A proto ji máme tak  moc rádi.

No, a co z toho plyne? Že náš  lyžák byl prostě super!!!

Šimon Šácha: 7. třída