Výlet plný pohybu

Letos jsme se jako třída rozhodli pro adrenalinový, sportovní a zážitkový výlet. Centrem veškerého dění se stala Olomouc. Do ní jsme, obtěžkáni batohy a spacáky, vyrazili už po půl sedmé ráno a i přesto, že jsme si mysleli, že cestu strávíme spánkem, už v kupéčkách jsme to pořádně rozjeli. Nadměrného nákladu na našich zádech jsme se zbavili na nádraží v Olomouci, kde jsme, většina z nás, do úschovny svěřili svá zavazadla. Někteří, aby nemuseli řešit dilema, co si vzít do menšího batůžku, tahali celý den vše. (Dalším důvodem byla i nedůvěra ve služby úschovny, která pravda nevypadala úplně profesionálně.)

A už jsme se vydali na první pořádnou atrakci – lanové centrum Proud v Olomouci. Tam si nás vzali do parády dva mladí instruktoři, kteří nás nejprve pořádně zahřáli týmovými souboji. V obou kolech zvítězila děvčata a Sebastián, který je doplňoval. Potom jsme dostali postroj a začali se do něj soukat. Nebylo to vůbec snadné, ale instruktoři byli trpěliví a nakonec jsme byli všichni v plné zbroji nachystáni do výšek. Nanečisto jsme si zkusili překážky v asi 20 centimetrové výšce a pak už šlo do tuhého a zamířili jsme na překážky ve výšce minimálně 6 metrů. Pracovali jsme po trojicích – jeden lezl, druhý se připnul a jistil a třetí fungoval jako pojistka. Nejprve jsme nacvičovali bezpečný návrat na zem. Ukázalo se to jako rozumný nápad, jelikož jsme získali jistotu, že i kdyby se něco stalo, vždy se dostaneme na zem jinak než volným pádem. Vrcholem dopolední aktivity byla houpačka, ze které nás instruktoři pouštěli šusem. Navíc pro pobavení své i přihlížejících schválně odváděli pozornost žáků a v nestřeženém okamžiku je spustili dolů.
Po obědě jsme se přesunuli na laser game. Pro většinu z nás se jednalo o něco nového, a proto jsme se nejprve seznámili s pravidly. Paní učitelka usoudila, že bude lepší, když se skupiny rozdělí genderově nevyváženě, aby prudké nadšení klučičího osazenstva nevyděsilo děvčata. Každá skupina nejprve hrála všichni proti všem a druhou hru už se žáci rozdělili do týmu. Ukázalo se, že máme ve třídě skryté talenty. V klučičím týmu dominoval Tibor, který se dokonce umístil jako top dne. V holčičím to byla Vitalina, která byla v celkovém součtu v rámci dne top 3. (Právě laser game vyhrála na konci výletu v žákovské volbě nejlepší aktivitu a tak si ji jistě někdy jako třída zopakujeme.)
Během pobytu v aréně se rozpršelo, a tak jsme se bez dlouhého zdržování vydali tramvají nejprve směr nádraží pro batohy a následně už autobusem (konečně) na ubytování. Po vystoupení z autobusu nás čekal Hillaryho výšvih v podobě prudkého kilometrového stoupání ke kempu. Žáci usoudili, že paní učitelky v dešti postupně ztrácí odhodlání zdolat kopec, a proto gentlemansky nabízeli pomoc s odnesením věcí. Paní učitelky ale zatnuly zuby a svá zavazadla dostaly až na kopec. Ubytovali jsme se v chatkách s atmosférou minulého režimu a odpočinuli si po náročném dni. Siesta neměla dlouhého trvání a i přesto, že lilo jako z konve, kluci vybalili kopačák a pustili se do boje. Jedinou pauzou v lítém boji byla večeře a utkání plné pádů na mokré trávě ukončila až naprostá tma kolem desáté hodiny.
Po večerce kluci využili toho, že jsme tuto noc byli na louce sami a večerka nebyla tolik svazující. Vzali to jako výzvu pořádně vystrašit děvčata. Pomsta ale přišla kolem šesté hodiny ráno, kdy Dorča spustila zpěvy z repertoáru Justina Biebera. Vůbec jsme se její optimistické náladě nedivili – zatímco večer nás zkrápěl déšť, ráno již oblohu opanovalo slunce.
I dnes jsme ve svém programu pokračovali v aktivním módu a dopoledne strávili v jump academy. Ze začátku jsme paní učitelky vyděsili krkolomnými karamboly, ale čím déle jsme zde strávili, tím jistější jsme si při skocích a saltech byli. Místo plánované vyhlídky jsme zamířili do sportcentra, kde jsme si zahráli (i s vyučujícími) bowling. Ti zkušenější sdíleli své tipy se začátečníky a i díky tomu, jsme po pár hodech získávali první striky. Nejlepšími hráči byli Tom, Maruška a Tadeáš.
Už cestou na chatky jsme zpozorovali množství mladých lidí s krosnami a neomylně v nich identifikovali nové spolubydlící v kempu. Jednalo se o žáky druhého ročníku střední školy a i oni po vystoupení z autobusu pochopili, s kým mají tu čest, protože místo ukazatelů se řídili našimi kroky. My jsme jejich důvěru nezklamali a za odměnu přijali výzvu kluků na utkání ve fotbalu. Z přáteláku se ale vyklubal opravdový boj a naši kluci bojovali ze všech sil – výhodu téměř dospělých soupeřů, kteří byli vyšší a statnější, se snažili eliminovat obratnými výpady. Dlouho byl stav utkání vyrovnaný, ale nakonec kluci prohráli 1 : 3. Tato porážka kluky namotivovala k dalším tréninkům – možná až moc. Jeden z kopů byl tak dlouhý, že míč skončil za plotem  objektu někde v hustém porostu vysoké trávy. Vzhledem k přicházející tmě jsme nasadili do akce svítilny a čelovky, ale i tak jsme museli pro dnešek kapitulovat.
Večerka toho dne musela být posunuta, protože na 22. hodinu jsme měli domluvenou prohlídku fortu Radíkov. Došli jsme k bráně, která oddělovala kemp a vojenský objekt. Nikde žádný zvonek, a tak jsme si říkali, jak se asi dostaneme dovnitř. Když tu najednou se brána sama od sebe otevřela a v dáli se objevilo světlo. Protože povídačkám o bludičkách dávno nevěříme, světlo jsme následovali. A dobře jsme udělali. Světlo držel pán, se kterým jsme měli prohlídku absolvovat. Ten nás nejprve uvedl v historický kontext a následně jsme se pustili do prozkoumávání zbytků fortu. Paní učitelka nás varovala, abychom se pořádně oblékli, ale i tak nás chlad podzemí pevnosti zaskočil. Kluci se ale zachovali jako praví gentlemani a holkám ochotně půjčovali své mikiny a bundy. Prohlídka nás po náročném dni úplně odrovnala, a proto jsme se po večerní hygieně tentokrát (skoro) bez řečí zakuklili do spacáků a zavřeli oči.
Před námi byl poslední den našeho výletu. Kluky tentokrát nemusela paní učitelka budit pětkrát, jelikož kvůli ztracenému balónu nemohli dospat. Znovu statečně zdolávali nástrahy kopřiv, trní a hustého křoví. Rčení ráno moudřejší večera se ukázalo jako pravdivé a naše snahy byly korunovány úspěchem. Míč byl na světě a my to po snídani oslavili jak jinak než fotbalem. Kolem půl desáté jsme veškeré věci zpátky sbalili do batohů a odevzdali klíče od chatek. Cesta autobusem byla vše, jen ne příjemná, a tak se nám nesmírně ulevilo, když jsme opět uviděli olomoucké ulice. Na tento den už byl naplánován jen odpočinek v parku, který nám zpříjemnila pizza k obědu. Aby se nám výlet nezdál jenom dokonalý, zpozdil se nám vlak a my tak nestihli přestup ve Starém Městě. Ale i tak jsme si z výletu odnesli hlavně pozitivní zážitky, trochu bližší vztah ke spolužákům a hlavně odhodlání si některé činnosti znovu zopakovat.

Klára Badanková a žáci VII. třídy  

více foto: https://www.zskunovice.cz/vylet-plny-pohybu-1750652917