Prevence šikany

Charakteristika šikanování

Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Nově se může realizovat i prostřednictvím elektronické komunikace, jedná se o tzv. kyberšikanu. Ta zahrnuje útoky pomocí e-mailů, sms zpráv, vyvěšování urážlivých materiálů na internetové stránky apod. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako demonstrativní přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševní a tělesné zdraví oběti.


Postupy řešení šikanování

  1. Odhalení šikany bývá obtížné. Významnou roli při jejím zjišťování hraje strach, a to nejen strach   obětí, ale  i pachatelů a dalších účastníků. Strach vytváří obvykle prostředí „solidarity" agresorů i postižených.
  2. Účinné a bezpečné vyšetření šikany vychází z kvalifikovaného odhadu stadia a formy šikanování. Existuje rozdíl mezi vyšetřováním počátečních a pokročilých stádií šikanování. Jednotlivá stádia jsou blíže popsána v příloze č. 2 Stádia šikanování.
  3. Metody vyšetřování šikanování:
    • Pro vyšetřování počáteční šikany (se standardní formou) lze doporučit strategii v těchto pěti krocích:
      • Rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili a s oběťmi.
      • Nalezení vhodných svědků.
      • Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky (nikoli však konfrontace obětí a agresorů).
      • Zajištění ochrany obětem.
    • Pokročilá šikana s neobvyklou formou - výbuch skupinového násilí vůči oběti, tzv. třídního       lynčování, vyžaduje následující postup:
      • Překonání šoku pedagogického pracovníka a bezprostřední záchrana oběti.
      • Domluva pedagogických pracovníků na spolupráci a postupu vyšetřování.
      • Zabránění domluvě agresorů na křivé výpovědi.
      • Pokračující pomoc a podpora oběti.
      • Nahlášení policii.
      • Vlastní vyšetřování.
  4. V rámci první pomoci je nutné při pokročilých, brutálních a kriminálních šikanách spolupracovat s dalšími institucemi a orgány, a to zejména s pedagogicko-psychologickou poradnou, střediskem výchovné péče, orgánem sociálně právní ochrany dítěte, Policií ČR.

Výchovná opatření

  1. Doporučuje se dále pracovat s agresorem (jeho náhled na vlastní chování, motivy, rodinné prostředí). V případě potřeby mu zprostředkovat péči pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče nebo jiných odborníků - klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů.
  2. Pro potrestání agresorů lze užít i následující běžná výchovná opatření:
    • Napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele.
    • Snížení známky z chování.
    • Převedení do jiné třídy.
  3. Pro nápravu situace ve skupině je potřeba pracovat s celým třídním kolektivem. Je nezbytné vypořádat se i s traumaty těch, kteří přihlíželi, ale nezasáhli (mlčící většina).
  4. V mimořádných případech se užijí další opatření:
    • Ředitel školy doporučí rodičům dobrovolné umístění dítěte do pobytového oddělení SVP, případně doporučí realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v místně příslušném diagnostickém ústavu.
    • Ředitel školy podá návrh orgánu sociálně právní ochrany dítěte k zahájení práce s rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu.

Spolupráce s rodiči

Pokud rodiče informují školu o podezření na šikanování, je za odborné vyšetření záležitosti zodpovědný ředitel školy. Při nápravě šikanování je potřebná spolupráce vedení školy nebo školského zařízení, školního metodika prevence, výchovného poradce a dalších pedagogických pracovníků, jak s rodinou oběti, tak i s rodinou agresora. Při jednání s rodiči dbají pedagogičtí pracovníci na taktní přístup a zejména na zachování důvěrnosti informací. Je nutné předem informovat rodiče o tom, co dělat v případě, když se dozvědí o šikanování.

Spolupráce se specializovanými institucemi

  1. Při předcházení případům šikany a při jejich řešení je důležitá spolupráce vedení školy nebo školského zařízení, školního metodika prevence, výchovného poradce nebo zástupce školy s dalšími institucemi a orgány. Zejména:
    • v resortu školství - spedagogicko-psychologickými poradnami, středisky výchovné péče, speciálně pedagogickými centry,
    • v resortu zdravotnictví - spediatry a odbornými lékaři, dětskými psychology, psychiatry a zařízeními, která poskytují odbornou poradenskou a terapeutickou péči, včetně individuální a rodinné terapie,
    • vresortu sociální péče - soddělením péče o rodinu a děti, soddělením sociální prevence (možnost vstupovat do každého šetření, jednat sdalšími zainteresovanými stranami, srodinou),
    • případně sorganizacemi specializujícími se na prevenci a řešení šikany.
  2. Dojde-li k závažnějšímu případu šikanování nebo při podezření, že šikanování naplnilo skutkovou podstatu trestného činu (provinění), ředitel školy nebo školského zařízení oznámí tuto skutečnost Policii ČR.
  3. Ředitel školy oznámí orgánu sociálně právní ochrany dítěte skutečnosti, které ohrožují bezpečí a zdraví žáka. Pokud žák spáchá trestný čin (provinění), popř. opakovaně páchá přestupky, ředitel školy zahájí spolupráci s orgány sociálně právní ochrany dítěte bez zbytečného odkladu.


Příloha č. 1

Příklady nepřímých a přímých znaků šikanování

  1. Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.:
    • Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády.
    • Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními.
    • O přestávkách vyhledává blízkost učitelů.
    • Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený.
    • Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči.
    • Stává se uzavřeným.
    • Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje.
    • Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené.
    • Zašpiněný nebo poškozený oděv.
    • Stále postrádá nějaké své věci.
    • Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy.
    • Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy.
    • Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole.
    • Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.
    • Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!

  2. Přímé znaky šikanování mohou být např.:
    • Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo "legrací" zranitelný.
    • Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem.
    • Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil.
    • Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje.
    • Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich.
    • Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí.
    • Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.

  3. Rodiče žáků se doporučuje upozornit zejména na to, aby si všímali těchto možných příznaků šikanování:
    • Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi.
    • Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.
    • Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem.
    • Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu.
    • Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem.
    • Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu).
    • Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!"
    • Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně.
    • Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objeví výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí.
    • Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.
    • Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí.
    • Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům.
    • Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.)
    • Dítě se vyhýbá docházce do školy.
    • Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku.