Bývalí žáci na naši školu rádi vzpomínají …

Před 20 lety opustili brány naší školy moji první žáci na mém novém působišti.  Byli tenkrát v páté třídě a pověst naprostých rošťáků a neukázněnců  je předcházela… Nicméně jsme společně strávili 5 let a pak se všichni rozprchli na střední a vysoké školy, založili rodiny, budovali kariéru – prostě žili svůj život.

Díky Radce Nemášové, která zorganizovala již druhý sraz, se 12 pětatřicátníků sešlo v neděli 25. října před školou. Zjistili, že budova, v níž se kdysi vzdělávali,  dostála mnoha změn. Skoro v každé třídě na ně dýchly všemožné zážitky, vzpomínky a také nostalgie. Poté šli na hřbitov zapálit svíčku tragicky zesnulému spolužákovi Petrovi Haluškovi. V pět hodin vypukla zábava v hradišťské restauraci, kde jsme prožili velmi pěkný večer plný vzpomínek: na bývalé  učitele, spolužáky a hlavně lumpárny. Popovídali jsme si o rodinách, dětech, zaměstnáních, koníčcích, dovolených. Potěšující je, že někteří jsou dobrými přáteli až dodnes.

Bylo to pro mě takové hezké pohlazení na duši, přece jen se z nich stali skvělí lidé, kteří mají své uspořádané životy a hlavně jsou ochotni přijet i z daleka, aby se mohli potkat a prostě se po tak dlouhé době vidět. Takovéto srazy jsou pro mě  zadostiučiněním, že práce pedagoga je sice náročná, ale  krásná zároveň.

M. Břustková